Letošní sezona byla pro Ponďu s Jirkou více než nešťastná a to již od samého začátku. Technické problémy se střídali se špatným počasím a vidina dobrého umístění v šampionátu se jim pomalu, ale jistě, ztrácela před očima.

I přes to se v létě odvážili doufat ve změnu, avšak to bylo po zásluze potrestáno. Při testování prask píst motoru a zanechal po sobě pěknou spoušť. A protože se bez motoru závodí jen velmi obtížně, byl plán prožití léta pozměněn. Motor putoval na opravu.

Ponďa odjel na dovolenou užít si windsurfingu.

a Jirka se vyřádil na motokárách.

Avšak i po opravě nebyl motor konkurence schopný.

Proto se kluci rozhodli odpískat zbytek letošní sezony. Mrzí je to nejen, protože jsou závody jejich vášní, ale i protože ve sprintech mohli ještě stále pomýšlet na bednu. Snad se o to lépe připraví na sezonu 2012.

Kdo by si však myslel, že se kluci jen tak poflakují, velice by mýlil. Oba pilně renovují veterány…

… a Jirka Stross se mimo toho konečně rozhodl navštívit svou rodinu :-).

V magazínu Sport Motor News vám přinášíme obsáhlé rozhovory s nejrůznějšími závodníky. Přinesli jsme vám zpovědi špičkových jezdců, ale i jezdců historie rally. Rally není ale jen o deseti prvních autech a ve startovním poli závodí další řada dobrých, rychlých a hlavně hodně nadšených závodníků, kteří tímto sportem doslova žijí. Jsem si jistý, že pohled Lukáše Pondělíčka, který po tratích českých soutěží prohání krásný Citroen C2 S1600, vás bude zajímat a třeba vám trochu přiblíží, jaké problémy trápí závodníka, který si závodní auto a chod týmu zajišťuje více méně sám.

Ponďo, co to pro tebe znamená jezdit rally?

To je úplně jednoduchý. Moje máma říká, že já jsem byl poprvé na závodech, když mi bylo pět měsíců u ní v břiše…:) To jsme prý byli v Mostě na okruhu na cílové rovince… Táta se jezdil dívat po závodech jako fanoušek a snad i závodit chtěl, ale nějak se nezadařilo. Ve dvou letech jsem šroubovákem rozebral první lokomotivu a první autíčko. Pak už bylo jasný, že budu v garáži a závodníkem :)

Ty jsi se ale před tím, než jsi začal v rally, věnoval spoustě jiných sportů…

No jasný. Já jsem jako malej kluk jezdil minikáry v domě pionýrů. Pak ale, když mi bylo 14 nebo 15, tak přišli, a řekli „kup si motokáru“. Na to táta neměl peníze, takže jsme skončili. Já jsem začal jezdit na skateboardu a snowboardu.

Skateboard byl pro mě sice dostupnější a levnější, ale taky se dřív nedal sehnat. Tak jsem si ho vyrobil z kolečkových bruslí. Pak jsem si začal trochu sám vydělávat a mohl jsem si dovolit koupit skateboard dovezený z Ameriky a byl jsem za hvězdu… Pak jsem si sám podle obrázku postavil snowboard a začal jezdit mistrovství republiky na U-rampě. Nutno podotknout, že se psal rok 1988 nebo 1989…

Zastavme se u těch minikár, to mě zajímá. Myslíš, že to bylo jako začátek pro závodníka dobré?

Tehdy to dobré bylo. Nebyla jiná možnost. Minikára je levná a pouští se jen dolů z kopce, nic dalšího k tomu není potřeba. Dnes bych to moc nikomu nedoporučil, a jestli někdo chce synka či dcerku učit řídit, tak jednoznačně motokáru nebo čtyřkolku. Nestojí to už moc peněz a může na tom jezdit i dvouleté dítě. Rozhodně bych doporučoval něco s motorem. Když jsme měli kupovat motokáru tehdy my, tak to znamenalo čtyři tátovy měsíční platy. To už bylo trochu někde jinde.

Vždycky jsem chtěl dělat auta, ale nebyly peníze. Už během školy jsem dělal disjokeje. Dobře to vydělávalo, bylo u toho dost holek… muzika, noční život… Pak jsem začal jezdit do Německa kupovat ojetá BMW E30, která jsem tady prodával. Otevřeli jsme si s kamarádem autoservis a podnikali jsme na svém. Tehdy jsem se zúčastnil i několika tajných závodů přes republiku ve stylu Gumball 3000. Nestydím se za to. Byla to taková doba. Ale to bylo jen kvůli tomu, že nebyla jiná a levnější šance závodit.

Následně jsem se díky kamarádovi dostal k motorkám. Kámoš, který chtěl jezdit v Německu volnou třídu, neměl mechanika. Tak jsem s ním začal od nuly dělat mechanika a zároveň jsem se dostal k Pepovi Petákovi jako mechanik v rally…

Ty jsi dělal u Pepy Petáka jako mechanik? Na jakém autě?

Tam jsem byl asi čtyři nebo pět let. Bylo to v době „nejhezčího auta na světě“ Peugeotu 306 Maxi KIT. Pak jsem dělal na Citroenu Saxo KIT Michaela Hondy a na Peugeotu 206 KIT. Končil jsem, když Pepa přivezl od Jean Josepha Clio S1600. To jsem nastoupil u Čiháka jako mechanik do MS Superbiků. To byla hodně velká škola. Naučil jsem se tehdy hodně o fungování týmu a mechaniků. U Čiháka jsem se zase dostal mezi úplně jiné lidi a poznal zase něco jiného a dostal jsem se i k manažerování. Měl jsem pod sebou i nějaké lidi a v tu dobu se povedlo sehnat sponzory a začít závodit sám.

Tvůj začátek v rally tedy byl kde?

Já jsem skončil sezonu u Čiháka někdy v říjnu, a protože jsme měl docela slušnou výplatu a žádný volný čas, tak mi zbyly nějaké koruny a řekl jsem si, že to zkusím sám. Jezdil jsem tehdy něco z Českomoravského poháru rally ČMPR. Závody pořádal Jakub Denk. Tam jsem si pronajal legendární Felicii PBJ 88-88 od Bryndů a šel jsem závodit. Na prvním závodě, to byla Rally Třebíč, se nám rozskočila převodovka. První rychlostní zkoušku jsem jel druhý čas v A5… to byla moje první RZ v životě. Na další vložce jsem se přetočil a na další nám lehla převodovka. Navigoval mě tehdy Richard Lasevič.

Druhý závod jsem jel v Hustopečích, to byl tehdy jako nultý ročník. Tam jsem s tou Felicií vyhrál soudobé automobily ve své třídě a jinak byl asi druhý v soudobých automobilech a řezal jsem nějakého dvoulitrového Forda. To byl můj první závod s Luďkem Kocmanem.

Jak vzpomínáš na doby závodění v ČMPR?

Já jsem tomu tehdy moc fandil. Byly to hodně dostupný a dobře vymyšlený závody. Dnes těžko může přijít mladej kluk a říct si, že sám začne závodit. Buď se musí dobře narodit nebo někde nějak rychle sehnat peníze, což se povede málokomu. Jinak je docela bez šance a jako mladej se k závodění nejspíš nedostane. To jsme zpátky u těch tajných závodů… to bylo taky východisko z nouze. Nějakého toho ojetýho a silnýho „bavoráka“ za pár tisíc marek z Německa jsem vždycky měl, dal jsem na to za tři stovky nějaký olítaný gumy a šel jsem závodit. Závodilo se tehdy třeba o sto litrů, což byly slušný peníze. Já byl vždycky hodně rychlej, ale buď jsem to rozstřelil nebo mi to lehlo.

Není pak lepší dát mladejm klukům nějakou šanci, jak relativně bezpečně začít oficiálně? Dneska už je to naštěstí trochu lepší, ale do mistráku nebo alespoň do rallysprintů je to furt těžký. Ještěže tehdy ale to ČMPR bylo. Zavolal jsem Denkovi, že potřebuju licenci, přijel jsem k němu, dostal jsem rychlé školení, prd prd a byla licence. Bezproblémový přístup. Uškudlil jsem si čtyřicet tisíc na pronájem Felicie a nemusel jsem je vyhazovat za nějaký věci kolem.

Dneska nejsme v devadesátých letech a všechno je jinak. Já jsem dřív svůj první závod v rally pořídil za cenu mojí dnešní helmy. Dneska všechno stojí úplně jiný peníze. A není to jen o autě. Těch věcí, co si mladej kluk musí zaplatit a koupit, ještě před tím než odstartuje, to hodně lidí odradí. Ještě neví, jestli pojede rychle a už platí. Tady deset, tady patnáct, kup si helmu, kup si HANS, zaplať si školení, kup si licence, jdi do rally školy, kde se k tomu, jak máš rally jezdit, nedozvíš nic… to jsou ty důvody, proč nás dneska jezdí tak málo. Protože ty mladý kluci na to prostě nemají a radši jdou do nějakých amatérských závodů. Já se jim nedivím a sám si dneska říkám, jestli to mám za potřebí každý rok platit takový peníze za školení, testování, licence… ? Až mě to jednou všechno totálně nas… , a že k tomu občas není daleko, tak to je důvod, proč mám tady v dílně surf. S tím si budu jezdit, jak chci a kdy chci. Udělám si krásný víkend u vody, který mě bude stát daleko míň peněz, ale hlavně mě nebude nikdo buzerovat. Nebude tam žádnej votrávenej technik a votrávený organizátoři…

A ty jsi někdy dneska po závodech taky otrávenej?

Dneska někdy jo. Nejde jen o to, že se občas nedaří, ale všechno co mám, jsem si musel sám sehnat a zaplatit. Nikdo mi nic nedal a nepřipravil. Sponzory jsem si musel sehnat sám a musel jsem je sám přesvědčit, aby mi dali peníze. Proto mě třeba strašně štve, když je hnusná servisní zóna a já tam mám všechno to drahé vybavení hodit do bláta a pak do toho bláta pozvat sponzora. Celý pondělí pak trávím tím, že čistím servisní auto a věci ze zázemí, a to mě fakt nebaví. To prostě pořadatel nevidí. Další věc, která mě fakt nebaví je, že se k tobě lidi chovají jako k onuci. Ať někteří pořadatelé nebo třeba někteří technici. Já si pořád myslím, že já jsem ten závodník, který přišel do „obchodu se závodama“ a kupuju si za startovné závod. Já když si kupuju boty, tak si vyberu hezký boty, aby se v nich hezky chodilo, a nakupuju jenom tam, kde se ke mně chovají hezky. A já chci přijít do „obchodu se závodama“ a chci si koupit hezký závod, aby se mi na něm hezky jelo. Štve mě, že si někde zaplatím závod a on se mi nelíbí a je špatně připravený. Boty můžu reklamovat popřípadě můžu seřvat prodavače, ale co udělám se špatným závodem? Na loňskou Barum Rally 2010 člověk přijede, zaplatí startovný 24 000,- Kč, protože jsem se přihlásil jako Ponďa.cz. Když bych se přihlásil jako Lukáš Pondělíček, tak bych zaplatil 22 000,-. OK, je to IRC, je to velký závod. Ale zaplatíš a dostaneš dva vjezdy do servisu. Jeden servis A a druhý B. Nalepíš je na auta, ale ta auta nesmí vjet do servisu obě dvě. Takže kluci, když mě měli dotankovat, tak museli sud s palivem přetáhnout přes celou servisku na parkoviště do auta, aby s ním mohli přejet do tankovačky… Ředitel ti na to řekne, abys mu dal tisícikorunu, že ti udělá ještě jeden další vjezd… Za ty dva tisíce navíc jsem nic navíc nedostal.

To ale nemusíme chodit až tak daleko. Rally Bohemia 2010. Ti lidi, co ten závod pořádají, všechno fajn, jsou to fajn kluci, dá se říct, že kamarádi, ale do servisu na Sosnovou pustili loni jen servisní auto. Já jsem přijel tréninkáčem, musel jsem ho nechat na druhé straně okruhu na louce, a táhnu kombinézu, helmu, batoh, HANS,… asi kilometr. Teď tam přijdeš a nemáš si ani pořádně kde co koupit, a nemáš šanci odjet a zajet si někam do krámu nakoupit pro mechaniky nějakou vodu a jídlo nebo zajet pro nějaké díly. Pořadatelé k tomu mají jistě nějaký důvod, ale já jsem přece ten, který si ten závod zaplatil… Ale abych jen neremcal, tak musím říct, že jsem na problém poukázal (i když asi trochu hrubě) a letošní Bohemka byla v tomto směru zorganizována perfektně. Do servisní zóny jsem si jako jezdec mohl zajet kdykoli tréninkovým autem. Přeju klukům kandidaturu na MS a doufám, že jim to vyjde.

Občas mám ale z rally pocit, že se bere jen těch prvních deset a zbytek je pro pořadatele póvl a nezajímá je hned potom, co zaplatí startovný. Nefunguje tady vůbec ten pohled náš zákazník, náš pán. Já jsem na závodech zákazník a chci dostávat za peníze, které mě to stálo, nějaké služby. Nacpal jsem peníze do auta, které jezdilo mistrovství světa a celé závodění mě stojí strašně moc peněz a když chci něco mít, tak si to musím zaplatit a koupit. Když si ale zaplatím závody, tak chci, aby všechno fungovalo. Sám podnikám a nikdo se se mnou nesere. Když někomu opravím auto špatně, tak mi to každý omlátí o hlavu nebo mi nezaplatí.

Navíc některá rozhodnutí mi přijdou dost nesmyslná. Viz jmenovky na autě. Chápu, že to vychází z Francie a Francouz je divnej člověk, ale to se neumí zamyslet někdo nad tím, že jmenovky na okně budou stejné alespoň pět let? Jednou tam může být spolujezdec, pak tam být nesmí a teď tam být musí? Do toho mě techničtí komisaři neustále jebou na přejímkách, že ta jména musí být zase trochu jinak… Proč na Federaci někdo na začátku roku nesedne k mailu a nepošle nám všem informaci, co všechno je jinak, a co mám změnit? Pak někdo něco přeslechne na školení jezdců, kde to někdo odvykládá, a čeká se na to, že mě budou jebat na přejímkách… Věřím tomu, že kdyby se tyhle věci jezdcům poslaly dopředu emailem, tak bude daleko míň problémů na závodech. Také nerozumím neustálému ukazování licencí a zdravotních karet na každém závodě. Jednou jsem ji na Fasu zaplatil a ukázal, tak je snad jasné, že ji mám… Testování vozidel na Chodově každý rok máme taky jen my… Byrokracie za naše prachy…

Pojďme zpět k tvým začátkům. Co byla tvoje první kompletní sezona v rally?

Bylo to Sprintrally v roce 2006 s Luďkem Kocmanem a Felicií KIT Car. K autu jsem se dostal přes Tondu Matyse, který je můj bratránek. To auto servisovali Bryndové a dohodli jsme se, že se o auto budeme střídat, že já s ním pojedu malý závody a Tonda velký. Následně jsme se dohodli a já si auto koupil celé, staral jsem se o něj sám a jezdil s ním taky sám. Měl jsem z toho lepší pocit, protože když se přes den člověk hrabe v autě do poslední součástky a ví, jak co pracuje, tak pak tomu autu nedá nikdy zbytečně nějak moc na prdel. Do auta jsem nasypal velké peníze a začal jsem jezdit velké závody. Auto tehdy už fungovalo dobře a já dojel absolutně v českém mistráku ve dvoukolkách čtvrtý za třemi S1600.

Jaké bylo závodění se škodováckým KITem?

Super. Perfektní škola, jak se naučit řídit áčkové auto i jak se o závoďák starat. U Petáka jsem dělal mechanika, ale bylo to tak, že jsem dostal příkaz: „tohle vem a namontuj sem“. Nevěděl jsem ale, proč a jak to funguje. To jsem poznával až za chodu. Když jsem ale dělal auto sám, tak jsem zjistil, že některé věci vydrží jen nějaké kilometry, což byl třeba proti motorkám nezvyk, protože „Japonec“ vydržel závodit celou sezonu, jen se na něj dohlíželo.

Měl jsi ze začátku v rally nějaké rádce?

Nějakých 50-60% jsem na věci přicházel sám pozorováním ostatních. Hodně mi pomohl šéfmechanik od Pepy Petáka, Petr Cibulka, který mi se spoustou věcí pomáhá dodnes i na C2 S1600. Převodovku a diferáky mi dělá on. Hodně mi taky pomohl Luděk Kocman ohledně rozpisu a jízdy. Ten mi vysvětlil, jak to v závodech všechno funguje a jsem mu za to moc vděčný. Byl jsem mladej kluk - nevyřáděnej. Byl jsem zvyklej jezdit v autě sám a jinak. Luděk mi vysvětlil, že je to všechno trochu jinak. Jeho rčení bylo, že závod se jede tak, jako když jedeš svižným tempem do práce. A měl pravdu. Takhle jsme dojížděli vepředu. Člověk se musí hodit trochu zpátky a ne furt jet na krev. To se nedojede nikam.

Luděk bohužel tragicky zahynul při Barum Rally. Vy jste ale tehdy spolu výjimečně nejeli. Proč jsi tehdy nestál na startu ty?

Kvůli penězům. Barumka je jeden z nejdražších závodů. Rozpočet byl omezený a nemohl jsem si dovolit všechno, co chci. Začínal jsem tehdy se Škodovkou a 250 ostrých kilometrů by se na autě podepsalo tak, že by mě to stálo minimálně 70 tisíc na převodovce a kde máš motor, spojku, poloosy, destičky, … Dohromady to bylo včetně startovného strašně moc. Tak jsem si řekl, že když tam nepojedu, tak se vlastně vůbec nic nestane, když se jeden závod škrtá… Přišel jsem tehdy ale o Luďka a to bylo hodně těžký. Uvažoval jsem, že skončím a půjdu jezdit na okruhy. Ale nakonec jsem zůstal u rally, i když stále s okruhy nějak koketuju. Jel jsem třeba 24 hodinovku v Brně s BMW M3 a nebylo to špatný. Vychází to všechno ale proti rally strašně drahý.

Po tom, co se stalo Luďkovi Kocmanovi, a tom, co jsi zažil na Šumavě, když jsi byl jedno z prvních aut u nehody Jirky Skoupila, změnil se nějak tvůj pohled na závody? Bojíš se v autě?

Určitě. To už mám ale v hlavě srovnaný dávno. Bojím se, když je to někde na RZ ošklivý. To znamená v mém případě třeba, když je někde velký nálet z rychlosti a k tomu třeba jen dvojková nebo trojková zatáčka mezi stromy. To mi nedělá dobře. Spíš než o strachu se dá ale mluvit o respektu. Mám respekt před autem, před tratí a před těma stromama kolem. Nemá smysl si v rally hrát na hrdinu. Na Valašce jsem zkoušel podržet zatáčku přes horizont. Ještě jsem si napsal, že tam je volná louka a říkal si, že když to nevyjde, tak si zaplatím nárazník a nic se nestane. Zkusil jsem to podržet, nevyšlo to, rozcákal jsem nárazník, ohnul dvě ramena, zlikvidoval dvě gumy a se škodou cca 100 000,- Kč jel domů. V životě bych ale tohle místo nezkoušel podržet, když by tam byl barák nebo nějaký stromy. Takovej hrdina nejsem.

Považuješ se za závodníka, který se závodama baví?

Závody dělám proto, že jsem je chtěl dělat od mala, dělám to, že mě to baví a podařilo se mi na to sehnat sponzory. Nechci se ale u toho zmrzačit. Loni mi stačil Český Krumlov, kdy jsem na mokru zahučel do lesa. Špatně jsem obul, špatně jsem si nastavil podvozek, a pak jsem dva měsíce strávil po doktorech.

Jak bys sám charakterizoval vlastní styl jízdy?

Snažím se jet čistě. Nemám rád, když se auto někam veze. Vyhovuje mi takovej ten Křečkovskej styl a mám rád auto jako motokáru. To byl trochu i problém u auta, co jsem koupil od Martina Prokopa, protože tam jsem nebyl schopný s tím nastavením jet. Martin je určitě mnohem lepší jezdec a já neuměl to auto pořádně řídit. Po dlouhé době hledání jsem snad konečně našel nastavení, kdy je to auto trochu hodnější na řízení, ale jen na suchu. Na mokru, a tam, kde to klouže, neumím s C2 S1600 jet. Mluvil jsem o tom i s Burkartem na Bohemce a ten mi víceméně potvrdil, že na mokru je to auto hrozná mrcha.

Které auto máš nejradši z těch, se kterými jsi jezdil?

Nejvíc byla asi Octavia WRC. Karla Trněného si vážím, je to super chlap a i kamarád ze závodů. Byl tam perfektní přístup týmu, ale musel jsem mu slíbit, že s autem nic neprovedu, že s autem nebudu dělat kolečka, smyky a kraviny, protože sprint se jel v sobotu a auto jelo v neděli v Maďarsku, kam bylo pronajaté. Od toho se odvíjelo všechno. Vyzkoušel jsem si to, auto fungovalo a byla to krása. V Praze ale když s WRC nemá člověk odjetý kilometry, tak vypadá jak šašek. Vymotat se na tom stadionu se čtyřsetkoňovým autem… a pak jet do Chuchle, když jsem nikdy nejel na šotolině… Byl jsem z toho dost vyjevenej, ale bavilo mě to. Věřím tomu, že bych se naučil to auto řídit. Netvrdím, že bych s tím jezdil první a porážel Romana nebo Valdu, to je kravina, a takovej já nikdy nebudu, ale věřím, že bych se to naučil řídit, aby se to líbilo mě i divákům. Jet s WRC byl splněný sen i pro mého tátu, který jel se mnou jako spolujezdec. Lidi říkali, že jsem jel pomalu a já nevim co…

To by mě zajímalo, co pak říkáš na takové komentáře na internetu?

Nekomentuju to. Já jsem si udělal krásný den. Když jsem koukal v televizi dřív na tovární Octavii WRC, tak by mě nikdy nenapadlo, že se za pár let s takovým autem vůbec svezu a že vedle mě bude sedět můj táta. Musel jsem i mámě slíbit, že to nerozbiju, protože když jsme jeli s malou C2 v Prachaticích s tátou, tak jsem to auto rozbil na hadry… Já jsem si to do Prahy jel s WRC užít.

Anonymní komentáře na internetu ale nenávidím. Když si čtu článek, tak pak s tím popojíždím dolů tak opatrně, aby se mi nezobrazil ani ten první komentář pod článkem. Podle mě to často píšou lidi, kteří jsou úplně mimo. Nechodí do práce nebo nemakají tolik, co já, nemají sami pořádně nic, nikdy závodní auto neřídili a neví, co to stojí, jakou to dá práci něco sehnat a vydělat na to. Takovej člověk je pro mě nezajímavej a nezajímá mě ani jeho názor. Nejhorší je, že je to bezejmenný. Kolikrát, když by tam bylo uvedené jméno a adresa, tak snad natankuju do auta, dojedu k němu a bez pozdravu ho dobiju jak psa… ještě, že to tak není :) To bych nedělal nic jiného, než jezdil po republice a někoho mlátil :)

Ať kdokoliv přijde k trati na rally a řekne, že ten jel rychle a já jsem jel pomalu, ale nemůže to komentovat, když neví, co za tím je, a proč jsem třeba pomalu jel, kolik jsem za to auto dal a jestli třeba není nějaký problém.

To jsme ale odbočili od otázky na tvá auta, se kterými jsi jezdil…

Jasně, takže největší zážitek je WRC a to se tak nějak rovnalo tomu, když mě Pepa Peták svezl na Rally Púchov s Peugeotem 306 Maxi KIT. To auto bych chtěl někdy zkusit řídit. To byla pecka, nádhera… kontrola trakce. To pak chodili lidi a říkali, že Josef sice jede první, ale motor mu nějak kucká. Auto mělo kontrolu trakce na systému zapalování a Josef to už pak neměl ani sílu někomu to vysvětlovat… Nádherný auto. Taky jsme to málem obrečeli, když pak tyhle auta zakázali.

Jak ses na zákaz KITů a vlastně i nařízeného dovážení tvého KITu 1600 díval?

Já už jel vždycky s dováženým KITem, ale měl jsem v tomhle hroznej pech. Já s tím autem začal jezdit rok potom, co KITy byly samostatná kategorie. Pak jsem auto koupil a sloučili nás se super 1600 a přidali nám 50 kilo závaží. Každopádně si myslím, že závaží do tohoto auta je kravina. S tou váhou navíc se brzdí, zrychluje a zatáčí s autem, který bylo konstruovaný na něco jinýho. Nedokázal jsem si představit, že se s tím 50 kilovým olovem pod sedačkou někde koulím po poli.

S malou C2R2 MAX jsem taky jel proti S1600, takže taky bez nároku na vítězství. A když jsem si konečně tu S16ctku pořídil, tak nás sloučili do stejný třídy s dvoulitrama R3 a R3T… Tak jak já můžu s tou šestnáctistovkou závodit s dvoulitrem a nebo s turbem? Já jsem měl před sezonou podepsané smlouvy se sponzory, že ve třídě uděláme nějaký výsledek a oni přes zimu změnili třídy a nám tam dali auta, která jsou úplně někde jinde… V překladu mám nejmíň koní za nejvíc peněz! Nikdo nám dopředu nic neřekne. Když by za náma někdo v Příbrami přišel a třeba řekl: „Hele kluci, příští rok pojedete o kategorii vejš. Hezkou zimu…“, ale tady ti nikdo neřekne nic.

Dřív tady byla třída WRC a KITy. Lidi to táhlo, ta auta tady byla a diváci na to jezdili. Já jsem stál na diváckém místě na RZ Nuzín-Čkyně u křížku v davu asi pěti set lidí, že nebylo pořádně vidět na trať. Jelo patnáct WRCů, pak nějakej ten velkej KIT, přijelo pár myšáků a odcházeli jsme na jinou vložku. Nechápu, proč se ty auta zakázaly. Dneska projíždím stejným místem jako závodník a stojí tam dvacet lidí. Podívej se třeba do Maďarska… Tak co nám donesl ten zákaz? Odliv diváků a peněz…

Když by ti, co rozhodují, byli nějaká normální firma, která třeba vyrábí dlaždičky, tak garantuju, že do roka zkrachujou. Dělají se totiž rozhodnutí, která tomu sportu škodí a odrazují diváky. Víc diváků na závodech je víc peněz od sponzorů. Ale to je furt dokola…

Jak je pro tebe v autě podstatný spolujezdec?

Hodně. Já jsem začal s Luďkem a bylo to super. Nikdy jsem neplánoval, že ho v autě vyměním… Pak jsem jel pár závodů s Monikou Maříkovou. Monika to dobře přečetla, ale trochu měla takovej, jak říkám, „tovární“ přístup. „Dej to tam, podrž to, katuj…“ To se moc neslučuje s mým pojetím závodů a podmínkami soukromého týmu. Pak přišel Pavel Dresler a to je perfektní spolujezdec. Ten mě i trochu předělal rozpis. Místo desítkového teď používám sedmičkový, což mi sedlo. S Jirkou Strossem jsme spolu jeli už před lety, bydlí tady kousek ode mě, dělá u mě na autě… tak jsme se domluvili, že pojedeme spolu. Dreky dostal perfektní nabídku jít do Evropy s Janotou, tak jsme se dohodli, že to přerušíme. Přeju mu to, je to hodně šikovnej kluk. Se mnou by se už moc dál nedostal.

Jak probíhá příprava tvého auta? Kdo se o něj stará?

Auto si připravujeme s Jirkou celé sami. Úpravy a různá vylepšení, si dělám sám. Převodovku mi dělá Petr Cibulka, motor mi kompletuje Jirka Kafka. Má k tomu všechny přípravky od Sadevu, tak je to pro něj jednodušší. Na autě si dělám i v servisu na závodech. Motorový prostor auta je můj.

Jak jsi na tom se shánění financí na závody? Máš na to nějaké lidi?

Všechno dělám sám, ale vždy to je přes nějaké kamarády. Nejde někam přijít bez známosti. Zkušenosti mám i ze superbiků. Největší můj sponzor je Herkul, což je stavební firma, která začínala podobně jako já, taky z ničeho. Dneska firma jede, vzkvétá a dovoluje mi, aby fungoval i můj tým. Všechno je to ale velká práce a o sponzora je třeba se starat. Nechápu lidi, kteří si nalepí na auto ceduli, že shání sponzora. To podle mě vůbec nemůže fungovat.

Jak se díváš na aktuální sezonu a jak vidíš svoji budoucnost v rally?

Úplně se nám to nepovedlo a je to jako na houpačce. Na Valašce jsem zkoušel držet zatáčku přes horizont, která se držet nedá, na Šumavě jsme jeli rychle, ale Šumava se po havárce zrušila. V Krumlově to bylo na tom blátě za deště s naším autem za trest. V Hustopečích už se nám zase trochu dařilo, bavilo mě to, protože se jelo na suchu a když byla trať zamotaná, tak to sedí i autu. Z Bohemky jsme po prokaučovaném začátku a lijáku v neděli radši odjeli a dobře jsme udělali.

V Pačejově jsem si vyzkoušel Clio R3 a musím říct, že se mi to auto dost líbí. Pěkně to jede a rychle bych si na to zvyknul. Proti S1600 to sice moc nebrzdí, ale celkově je to hodně muziky za míň peněz a věřím, že bych s autem dokázal jet rychleji než s S1600.

Citroena C2 S1600 jsme aktuálně nabídli k prodeji, ale zájemci jsou zatím spíš takoví šťouralové bez vážnějších úmyslů. Momentálně nám taky lehnul novej motor, kde jsem bohužel udělal chybu, že jsem použil hlavu, která není originál k autu, ale k Peugeotu 206. Byla skoro stejná, ale o trochu jiná, a to byl právě ten problém. Teď čekám na novou hlavu, která se ve Francii vyrábí, protože nikde nejsou hlavy na C2 S1600. Tak jsem prozatím odpískal Barumku, Třebíč i Příbram. Uvidíme kdy bude motor hotový.

Co se budoucnosti týče, tak bych uvažoval o tom Cliu, ale jen za předpokladu, že prodám C2, protože si nemůžu dovolit si nechat dalšího závoďáka a mít v garáži sklad závodních aut. Škodovku KIT jsem si nechal, ale to je srdeční záležitost a třeba s tím autem někdy někam ještě vyjedu. Když se nepodaří C2 prodat, tak s ní pojedeme dál a budeme čekat, do jaké třídy nás s ní zase přeřadí. Nebo se úplně naštvu, všechno prodám a budu jezdit jen na tom surfu… (smích)

Díky za rozhovor.

Ponďa s Jirkou se ukázali na letošní Rally Vysočina s úplně jiným vozem než jsme u nich zvyklí. Nevyměnili nejen typ, ale rovnou celou značku. Poprvé si tam totiž sedli do Renaultu Clio R3. Toto zvolili jednak protože motor ze „supršestnáctky“ byl na opravě, ale i protože si již dlouho chtěli toto auto vyzkoušet. Navíc Rally Vysočina je sprint a právě ve sprintech mohli ještě bojovat o dobré umístění.

Počasí se tentokrát povedlo, ale na 4.RZ kluci vycestovali a získali tak nemalou ztrátu, kterou se jim již nepodařilo dohnat. Přesto se jim tento závod moc líbil a jsou rádi za nové zkušenosti.

• 2× Mistr světa
• Zlatý sportovní průkaz S1600-04-067
• Vyrobeno 2005 v Citroen sport
• Pouze asfaltový set-up
• Připraveno na závod ve velice dobré kondici
• Auto je v poslední specifikaci od Citroen sport
• Tlumiče Extreme tech Boss 2007
• Interiér komplet v karbonu
• 16 disků
• Mnoho náhradních dílů včetně nové nejeté nádrže

Je možné dodat auto v designu Sordo nebo Prokop.

• 2× World champion
• Gold technical passport S1600-04-067
• Built in 2005 by Citroen sport
• Only tarmac set-up
• Is ready to race in very good condition
• Car is last specification
• Suspensions Extreme tech Boss 2007
• Full carbon set up in side
• 16 wheels
• Many spare parts brand new fuel tank

Is possible remake on Sordo or Prokop design.

• Citroen Jumper 2,5D
• rok výroby 2000
• najeto 188 262 km
• perfektní stav – nový motor (cca 10 000 km), spojka, rozvody a náplně
• vysoký, dlouhý, 16″ kola, velké brzdy, tažné zařízení na 2000 kg
• telefonní alarm, rádio MP3, mikrovlnka, centrála, kompresor, ponk, svěrák, držáky na díly, přihrádky
• připraveno na několik sezón

























 

O prvním červencovém víkendu se v Mladé Boleslavi a okolí konal tradiční podnik Rally Bohemia. Asi týden dopředu se najisto vědělo, že bohužel neproběhne za zrovna příznivého počasí a pro náš team to tedy nebude vůbec lehký závod.

Páteční prolog v podobě městské RZ v Mladé Boleslavi se ale Ponďovi s Jirkou velmi zdařil. Povrch trati byl jako dělaný pro jejich S1600, a tak se po první RZ umístili nad očekávání dobře ve své třídě.

Bohužel štěstí letos opravdu nestojí na jejich straně a projevilo se to hned na první sobotní vložce. Tam se jim povedlo trefit zídku, důsledkem toho ohnout řízení a udělat defekt levé přední gumy. Na přejezdu tedy museli přezout na mokré gumy, které vezli s sebou, kdyby zapršelo. Jako naschvál to o pět vteřin nestihli do časovky a tak přišel další dárek v podobě 10sekundové penalizace. Bohužel na mokrých gumách a suché trati se jim vůbec nejelo dobře. Když posléze zapršelo, autu se na mokru jet prostě nechtělo. Přišlo pár krizí a výsledkem bylo průběžné předposlední místo ve třídě.

V neděli ráno se Ponďa s Jirkou dohodli, že v takové průtrži mračen, jaká přišla, prostě nepojedou a odstoupili. A udělali dobře, protože téměř všichni jejich kolegové ze třídy měli v neděli na trati krizi a nebo rovnou havarovali. Na vodě se autům závodí opravdu jen těžko. Samozřejmě jsou kluci velmi rádi, že se nikomu nic vážného nestalo.

Ovšem po letošních zkušenostech s Citroenem C2 S1600 se rozhodli vyzkoušet i jiné závodní vozy, a tak se na nadcházejícím sprintu Rally Vysočina ukážou s Renault Clio R3 pronajatým od dílny XTG Motorsport.

Držme jim palce, ať jim to tentokrát vyjde.

O uplynulém víkendu proběhla v Trutnově Rally Krkonoše, které se samozřejmě účastnili i Ponďa s Jirkou. Ačkoli počasí závodu vůbec nepřálo, protože celkem dost zapršelo, a to Citroënu C2 S1600 moc nesvědčí, podařilo se posádce obsadit třetí místo ve své třídě.

Ponďa je ale i tak mírně nespokojený, protože měl na celý závod obuté mokré gumy. To se sice v první polovině závodu vyplatilo, ale v té druhé již ne. Trať uschla rychleji, než s Jirkou čekali, a výsledkem byl jeden defekt a projetí poslední RZ prakticky bez gum :-).

I tak je ale 3. místo pěkné a my jim samozřejmě blahopřejeme.

Dne 15. června proběhlo v Motorlandu Bělá v Bělé pod Bezdězem svezení vítězů internetové soutěže, která byla zprostředkována internetovým portálem Automodul.cz. Každý z výherců měl možnost usednout do Ponďova Citroënu C2 S1600 a na pár minut si užít opravdovou jízdu.

Akce proběhla nad očekávání dobře a nikdo, ani výherci, ani vůz, nepřišel k úhoně :-).

Na červnové Agrotec Mogul Rally Hustopeče se konečně Ponďovi s Jirkou podařilo dokončit závod z letošního Mezinárodního mistrovství České republiky v rally. A nejen to. Po dramatickém závěru poslední rychlostní zkoušky, kde pomáhali uhasit vůz svému rivalovi ve třídě, Davidu Štefanovi, obsadili pěkné 3.místo. Radost z umístění ještě umocnilo vědomí, že na poslední chvíli pomohli ušetřit opravdu hodně peněz jednomu z kolegů a také to, že se nikomu nic nestalo.

Team je nyní konečně spokojený a nyní se připravuje na sprint v Krkonoších a červencovou Rally Bohemia, kde by rád svůj Hustopečský úspěch zopakoval.

První červnovou neděli se uskutečnilo testování Ponďovy S1600 na okruhu Motorland Bělá v Bělé pod Bezdězem. Ponďa s Jirkou zkoušeli různá nastavení, cvičili se v kontrole vozu na přejezdech a mechanici si vyzkoušeli údržbu vozu, kterou vykonávají v servisech mezi RZ na závodech. Vše se vydařilo na jedničku a tak jen doufejme, že se to podepíše na výsledku na Rally Hustopeče, která se jede již tento víkend.

Jako každý rok se na 5. základní škole v Litoměřicích konal i letos Dětský den, kde bylo pro děti připraveno spoustu zábavných atrakcí. Ponďa měl na této akci vystaven svůj Citroën C2 S1600 a nabídl dětem plakáty. Po těch se jen zaprášilo, takže i tato drobná akce byla velmi úspěšná.

Ani Rally Český Krumlov se nevydařila podle Ponďových představ. I po povedeném shakedownu a RZ1 na výstavišti v Českých Budějovicích se na RZ2 podařilo udělat na S1600 defekt, při němž se trochu ohnula zadní náprava. Auto bylo po celou dobu velmi špatně řiditelné, čemuž nepomohly ani silnice připomínající spíše potoky. Po následné prohlídce v servisu se zjistilo, že je porouchaný diferenciál a tím pro Ponďu s Jirkou závod skončil. Zdá se, že smůla, která provázela i Ponďovu loňskou sezonu, pokračuje i v té letošní. Nyní se připravují na Rally Hustopeče, kterou, jak doufají, již dokončí.

Na internetových stránkách automodul.cz, internetovém portálu s vozy na prodej, probíhala soutěž o svezení s Lukášem Pondělíčkem v Citroënu C2 S1600. Svezení se bude konat na okruhu Motorland Bělá v Bělé pod Bezdězem 15.6. Doufáme, že vše se odehraje bez problému a všichni budou spokojení.

Ponďa měl vystavené auto na automobilové výstavě Tempo 2011. I přes malou nepřízeň počasí byla návštěvnost vysoká a zájem o Citroën C2 S1600 obrovský. Bohužel byl právě v té době motor na repasi, a tak se hostesky nevyhnuly dotazům několika všímavých návštěvníků „Kde je motor?“ :-) I přes to se výstava velmi podařila a již teď se těšíme na tu příští.

Ponďa s Jirkou si udělali hezkou sobotu. Po nevydařené a tragicky ukončené Rally Šumava se rozhodli, že k závodění přistoupí trochu jinak. Poprvé svoji novou taktiku vyzkoušeli na slunečné Rally Lužické hory. V průběhu celého závodu se ani jeden nekoukal na zajeté časy nebo na průběžné pořadí, a tak všechny RZ projeli, jak se jim líbilo s jediným společným cílem – užít si krásný závod!

Takže až po projetí rampou se dozvěděli, že jsou čtvrtí. Obzvláště se jim líbila RZ 2, kde zajeli druhý nejlepší čas v áčkách. Cesta vzhůru k Ještědu seděla jejich S1600 jak ulitá.

Dále by chtěli poznamenat, že celá rally byla velmi dobře zorganizovaná. Zvláště se Ponďovi zamlouvaly řízky v úpéčku – byly luxusní :-).

Nyní se těší na blížící se Rally Krumlov. Přejme jim proto mnoho štěstí.

„Rád bych za celý team Ponďa.cz vyjádřil pozůstalým jezdce Jiřího Skoupila, který nás předčasně opustil v pátek 8. dubna na Rally Šumava, upřímnou soustrast. Jeho odchodu je nám velmi líto. Byl to skvělý člověk a kamarád. Smutek, který cítím nelze vyjádřit slovy.

Zároveň bych rád řekl, že mi je také líto lidí, kteří po této tragické události chtěli v závodu pokračovat a ukázali, jak bezcharakterní a krajně neetičtí jsou.“

Sekce Fun-zone byla uvedena do provozu. Příjemnou zábavu!

Do sekce videa byla přidána nová položka: Valašská rally 2011, crash na RZ1.

Když člověk něco moc chce, obvykle nedostane nic. O tom se přesvědčili i Ponďa s Jirkou na letošním ročníku Valašské rally. Po úspěšně absolvovaném shakedownu bylo na první pohled vidět, jak moc se oba na samotný závod těší. Také konečně chtěli vyzkoušet nové nastavení vozu, k čemuž neměli dříve mnoho možností, protože dovoz důležitých dílů z Francie se potýkal s nesčetnými problémy. Celá příprava vozu tak probíhala na poslední chvíli a na test už nezbyl čas.

Všechno se to ukázalo bohužel již na první RZ. Ponďa nezvládl průjezd přes horizont a ve velké rychlosti se ocitl mimo trať. Přitom zvládl udělat na autě dvojitý defekt a mírně ohnout zadní rameno, takže byli nuceni závod ukončit dříve než by kdokoli čekal.

Nicméně i tak alespoň zjistili, že nové nastavení auta bude stoprocentně lepší než loni.

Nyní se musí kluci i auto připravit na blížící se Rally Šumava. Doufejme, že tentokrát skončí o poznání lépe.

Rok se s rokem sešel a je tu opět Valašská rally, na které Ponďa odstartuje se svou „esšestnáctkou“. Během pauzy mezi sezónami Ponďa nezahálel a tak se jeho Citroën může chlubit zcela novým nastavením a spoustou vylepšení.

Další změna se objeví ve složení posádky. Letos na místo spolujezdce usedne na všech podnicích Jiří Stross, se kterým jel loni Ponďa pouze sprinty. Po třech letech si tedy dají s výborným spolujezdcem Pavlem Dreslerem pauzu. Protože byla minulá sezona velmi smolná a osud Ponďovi vážně nepřál, nezbývá než věřit, že letos se vše k dobrému obrátí a plán posádky, zaútočit na přední příčky ve své třídě, vyjde. Přejeme proto posádce mnoho úspěchů a sezonu bez nehod.