Bylo přidáno nové video Ponďa a jeho nehody, video naleznete v sekci VIDEA

S blížící se novou sezónou, na kterou řada týmů přemýšlí o novém náčiní, nechce zůstat pozadu ani Ponďa. Tak během uplynulého roku na blíže nespecifikovaném místě proběhlo utajené testování potenciálních nových zbraní na příští sezónu. Během jednoho dne Ponďa vyzkoušel hned tři speciály, o nichž je možné bez výjimky tvrdit, že by v každém případě byly jednoznačným unikátem na tratích našich rally. Vzhledem k tomu, že Ponďa je znám i jako velký perfekcionista, chtěl naše rallyové vody rozčeřit opravdu pořádně, rozhodl se usednout rovnou do nejvýkonnějšího stroje, který byl k dispozici.

Přes počáteční problémy s nastavením sedadla a zavíráním dveří se nakonec vše podařilo „přemluvit“ a Ponďa si mohl užít pár okamžiků v takto výkonném stroji.

I když i těch pár okamžiků bylo obrovským zážitkem, rozhodl se Ponďa, že hlavně díky absenci sedadla pro spolujezdce není tato technika tím pravým. Říkal, že si nedokáže dost dobře představit, že by rychlostní zkouškou dokázal proletět na oči bez diktátu.

Nezbývalo tedy než ustoupit z maximalistických požadavků a zkusit další speciál, který není tak rychlý, nicméně co do obratnosti, potřebné hlavně na úzkých a zatáčkovitých rychlostních zkouškách, by určitě nebyl špatným řešením.

Po pár okamžicích Ponďa objevil i sedadlo pro spolujedce. Z počátku mu příliš nevyhovovala jeho poloha, protože je umístěné za jezdcem, ale po krátkém přemýšlení si uvědomil, že z pohledu aerodynamiky a těžiště to zase tak špatné řešení není.

Vše už vypadalo hodně nadějně,i proto, že mechanici přislíbili urychlené vyřešení chybějících částí, aby speciál byl plně funkční. Vše ale „zhatil“ člen týmu, který usedl na místo spolujezdce a po chvilkovém rozkoukání se, našel i na tomto místě řízení a Ponďovi do toho začal „kecat“ tím, že speciál spoluovládal. Jak to vypadalo po chvíli přetahování se o řízení je vidět na další fotce.

A protože se tenhle způsob řízení v žádném případě nemohl slučovat s přístupem litoměřického bouřliváka k závodění a s těžkým srdcem proto zavrhl i tuto možnost.

K poslední možnosti na přezbrojení se Ponďa od začátku stavěl skepticky. Nicméně variantu nevyzkoušet nabízenou možnost i přes počáteční nedůvěru Ponďa odmítl a pustil se i do třetího pokusu.

Se sedadly ani s řízením tentokrát problém nebyl, ale pro jistotu, aby mu do toho zase někdo nekecal, si Ponďa na horké sedadlo posadil přítelkyni.

A aby zafungovalo do třetice všeho zlého, tato varianta se ukázala jako velice obtížná vzhledem k logistice. Na současném podvalníku se tento speciál nedá převážet a na větší nemá nikdo v týmu potřebný typ řidičáku. To by se dalo vyřešit, ale velkou nevýhodou byla hlavně chybějící ruční brzda, takže Ponďa si nevěděl rady, jak tenhle speciál dostat do smyku. Takže nakonec také ne…

Ale jek se říká: Všechno zlé je k něčemu dobré. Nakonec sešlo z investice do nového závodního náčiní, ale ušetřené peníze Ponďa investoval do dovybavení týmového doprovodu. I díky několika letošním ránám, které dal Plíhy a v Prachaticích i sám Ponďa, rozhodnutí padlo na něco, co jim pomůže po sobě vždy uklidit…

Ponďa, Plíhy a celý tým Ponďa.cz děkuje všem partnerům i fanouškům za podporu v uplynulém roce. Do dalšího roku přejeme všem hodně zdraví, pohody a všem fanouškům rally spoustu zážitků i díky našemu krásnému sportu.

Doslova těsně před vánoci (24.12. ráno) se Ponďa vrátil z plánovaného týdenního pobytu na Madeiře, která je každoročně dějištem jedné ze soutěží seriálu mistrovství Evropy a Intercontinental Rally Challenge.

Počasí se nevydařilo úplně perfektně, což Ponďa pojmenoval trefně v jedné esemesce slovy: „Je tu zima, nemají tu topení a já jsem s chřipkou zahrabanej v posteli!“. Cesta však nakonec byla přece jenom úspěšná. Všemu předcházela pečlivá příprava ještě doma v Litoměřicích. Kompletní informace o trati posledního ročníku Rali Vinho da Madeira i kameru si Ponďa přivezl s sebou na ostrov v Atlantiku.

V půjčovně zamluvené auto klaplo také, takže už nic nemohlo zabránit plánovaným cestám po ostrově za jednotlivými rychlostními zkouškami. Zpátky do Čech tak nakonec přicestoval i kompletní on-board záznam všech rychlostních zkoušek, o kterých Ponďa krátce a výstižně prohlásil: „Jsou super!“. A k tomu dodává, že pokud o ně někdo bude mít zájem, jsou k dispozici.

Velice úspěšná sezóna přinesla populárnímu Ponďovi celkové 3. místo v hodnocení skupiny A FIA Rally Trophy zóny střední Evropy, 4. místo ve třídě A6 v MMČR a 5. místo ve skupině A v MMČR a řadu dílčích pódiových výsledků během celého roku. Za to patří velký dík hlavně všem sponzorům a partnerům týmu, ale i mechanikům. Již tradičním závěrem sezóny je pro Lukáše Pondělíčka Pražský rallysprint. Nejinak tomu bylo i letos. Lukáš na místo spolujezdce posadil opět tátu, kterému po „boudě“ v Prachaticích slíbil projetí cílovou rampou, aby si užil soutěž se vším všudy až do úplného konce. Celý tým se těšil na uvolněnou atmosféru tohoto závodu, kde boj o vteřinky na klasických rychlostních zkouškách v průběhu roku střídá boj o nejhezčí průjezdy a největší zábavu pro jezdce, ale hlavně pro diváky, pro které bylo na Strahov připraveno i jedno překvapení.

V pátek vše začalo dobře a Lukáš to komentuje: „I když byla zkouška na stadiónu zkrácena na polovinu, zábavy v podobě objíždění barelů na ruční brzdu a s tím spojených diváky tolik oblíbených smyků jsme si užívali. Nejen že jsme v cíli zaznamenali 4. čas ve třídě, ale hlavně Jirka Vlček jedoucí se svým tradičním Peugeotem 206 S 1600 skončil až za námi :D“ Páteční pohodu však vystřídala ledová sprcha sobotního rána - již tolikrát zmíněná tragická událost v Řeporyjích. Všem pozůstalým bychom chtěli vyjádřit hlubokou soustrast a zraněným přejeme co nejrychlejší uzdravení. Současně je nám líto i Lezska. Omlouváme se zároveň i všem hostům a partnerům, kteří byli pozváni na Strahov a vlastně vážili cestu zbytečně. I připravené překvapení bude muset počkat do další sezóny.

V souvislosti nejenom s touto událostí (při sledování on-boardů z letošní sezóny se najde spousta míst, na kterých diváci stát neměli) apeluje Lukáš na všechny diváky a příznivce rally, aby si několikrát dobře rozmysleli, na jaké místo se postaví. Rozjetý soutěžní speciál nezastaví „na pětníku“ a kdykoliv a kdekoliv se může přihodit chyba pilota nebo technická závada. Je třeba dbát nejen pokynů pořadatelů, ale hlavně se spolehnout na svůj zdravý rozum a pud sebezáchovy. Před letícím autem nebo jeho částí se opravdu špatně utíká… Všem partnerům, sponzorům, příznivcům rally, přejeme hezké a klidné svátky a v roce 2009 se těšíme na další setkání… Marek Antoš

Velmi úspěšnou sezónu má za sebou litoměřický soutěžák Lukáš Pondělíček. Rozhodně však nespí na vavřínech a pečlivě se chystá na rok následující. Vedle vylepšení „cé dvojky“ stihli s Pavlem Dreslerem převzít i cenu za třetí místo v hodnocení skupiny A ve Středoevropské zóně.

Ponďova spokojenost se značkou Citroën je veliká a kam jinam se mohl po skončení sezóny vypravit, než právě do „rodiště“ svého závoďáku. „Do Versaille jsme vyrazili minulou neděli s Tomášem Pletkou. On si koupil zbrusu nového Maxe s glejtem, že ho stavěli osobně mechanici Seba Loeba. Jelikož já mám svoji „cé dvojku“ postavenu tamtéž, obdržel jsem „pouze“ bednu s nápisem MAX. Samozřejmě nám hned v Drážďanech naměřili s dodávkou a vozíkem rychlost 132 km/h a byli jsme o sto dvacet euro lehčí,“ přiznává setkání s nekompromisními německými policisty Ponďa a přidává další zážitky z Francie.

„V Citroënu nás čekal šéf prodeje Sylvain Country. Předal nám bedny s díly a rovnou jsem u něj ještě objednal spoustu věcí pro vylepšení mého Maxe na top úroveň. Následoval rozhovor s technikem a převzetí Tomášova nového vozu. Bavili jsme se o různých věcech, co a jak dělat a čeho se vyvarovat. Nakonec přišlo to nejlepší. Nový šéf klientského centra Simon Jean-Joseph hned poznal Tomáše. Znali se od Rallye Antibes, kde Tomovi sháněl gumy. Měli jsme s ním velice dlouhý rozhovor a získali spoustu cenných rad především o nastavení auta, hlavně na Barumku. A k tomu jsme pro určité podniky evropského šampionátu získali materiální tovární podporu. Možná se u Citroënu pojede C2 R2 Challenge o prize money. Prožili jsme vskutku plodné dopoledne.“

Také cesta zpět do krajů českých přinesla velmi důležitý okamžik. „S Tomem jsme rozhodli o našem programu pro příští sezónu. V Čechách se nám jet nechce kvůli společnému hodnocení ve třídě s vozy Super 1600, tratím a přístupu některých lidí k nám, dávajícím závodění všechno. Vzhledem k nabídce Citroënu a možnosti stát se českým reprezentantem padla volba na Mistrovství Evropy. Valašku proto pojmeme jako testování a vzhůru na Mille Miglia.“

Ani po návratu ze země Galského kohouta se Ponďa doma příliš neohřál. Vzhledem k bronzové příčce ve skupině A Středoevropské zóny byl pozván do makedonské Skopje na slavnostní vyhlášení. „Vůbec jsem o tomto výsledku neměl tušení a o to více jsem byl potěšen. Jenže jak se tam těch 1560 kilometrů dostat ? Letadlo u mě nepřichází v úvahu – není to opravdové dobrodružství. Zavolal jsem proto kámoše Lukáše Trávníčka, jenž se mnou již loni absolvoval Litvu a Portugalsko při shánění optimální „cé dvojky“ a oznámil mu, že musíme pro cenu do Makedonie. Jeho odpověď byla jasná: „Kdy jedeme ?“ Naskákali jsme do terénního volva, obuli zimní pneumatiky, v Brně nabrali Pavla a vyrazili. Už v Bratislavě jsme prolétli novým tunelem 165 km/h, přestože tam byla „osmdesátka“. Dva tisíce korun byly první a kupodivu poslední pokutou této expedice. Teplota se držela okolo deseti stupňů. Lukáš nadával na zbytečný nákup gum a obával se, že se sjedou. Do cílové stanice jsme dorazili v pátek ráno. Navigace v Makedonii nefunguje, ale není ani potřeba. Mají tam od hranic do Skopje jen jednu silnici.

Skopje je veliká asi jako Litoměřice. Čapli jsme jednoho místního taxikáře, jenž nás za pět euro přivedl k hotelu a šli spát. Odpoledne jsme se vydali prohlédnout město. Žádný zázrak. Za zmínku stál snad jen starý most a nákupní centrum a tak jsme raději zapadli do jednoho z barů. Tamní lidi jsou v pohodě a holky docela ušly,“ popisuje Lukáš Pondělíček zážitky z exotických krajin. „Večer jsme konečně dorazili do Holliday In na vyhlášení. U stolu jsme seděli s rodinou Semerádů. Jídla byla dost a tak to utíkalo. Pak nás vyhlásili, dostali jsme pohár a bylo. Konečně jsem viděl Maxe bez čepice a rajtek. Možná mu to na tom netu slušelo víc. Po předání jsme pokecali se Semerády a Luďkem Kopeckým z FASu, dali pár panáků a šli spát.“

Po ranním probuzení přivítala českou výpravu sněhová nadílka. „Na nové zimáky tak nakonec přece jen došlo. Na silnici hned za Skopje byla nehoda a museli jsme sjet z cesty na skutečně offroadovou trať. Nebýt terénního vozu, těžko bychom těch třicet kilometrů ve sněhu a blátě zvládli. Přestože nás sníh provázel až do Litoměřic, proběhl návrat bez komplikací. Nyní už se těším na Pražský sprint. Usedne vedle mě opět táta. Dlužím mu průjezd cílem ještě z Prachatic. Máme také překvapení pro diváky,“ končí své povídání Ponďa.

Vlastimil Resl, www.ewrc.cz

Přestože letošní Mezinárodní mistrovství České republiky je už minulostí, rozhodl se Lukáš Pondělíček nezahálet a prodloužit si sezónu. Volba padla na německou 3-Städte Rallye, jež bývala v první polovině devadesátých let součástí českého šampionátu a dodnes je hojně navštěvována našimi diváky.

Stálý spolujezdec Pavel Dresler válčil na závěrečném sprintu ve Vsetíně s Miroslavem Plíhalem a tak ho nahradil budyňský Jiří Stross. Rozhodli jsme se vyzkoušet si Mitropu, poznat tamní fungování a jak bych si tam asi stál. Jirka je můj velmi dobrý kamarád a pohodář. Chtěli jsme se spolu svézt už dávno a těšili se na spoustu legrace.

Samotná 3-Städte Rallye ho naprosto nadchla. Na rozdíl od Čech se v Německu soutěže jezdí pro diváky a ne pro funkcionáře. Startovat lze s čímkoliv, co má rám, sedačku, pásy a hasičák. Za přidané divácky atraktivní spoilery, pruhy na okně, velikost jmenovek a razítka z ministerstva na technické přejímce nikdo nikoho nepeskuje. Závod vyjde na pár korun a to je ideální především pro začínající a méně movité jezdce. Na slavnostním představení posádek byla spousta jídla a pití , po té jsme s mechaniky v centru soutěže navštívili diskotéku s karaoke a shlédli vystoupení několika německých umělců - němci jsou jiný :-)))). Prostě paráda, nemůže si Ponďa vynachválit atmosféru závodů u našich západních sousedů. Ovšem zatímco na jednu stránku jsou oproti nám benevolentní, v důležitých věcech o to preciznější. Organizace funguje skvěle. Všechny podstatné informace jsme obdrželi už předem emailem a také to klapalo. Startovalo se v devět a končilo v sedmnáct hodin. Za tu dobu jsme absolvovali sto dvacet ostrých kilometrů rozdělených do deseti rychlostních zkoušek. Přejezdy byly kratičké, od dvou do dvaadvaceti minut. Kvůli nehodě tam erzetu neruší. Zastaví ji, odstraní havarovaný vůz, zkontrolují trať, rozestaví sanitky a i když dojde k přesažení časového limitu, jede se dál. Závodníci chtějí soutěžit a diváci vidět sport a ne volné průjezdy bez helem. Jaký to je kontrast oproti čtyřem zrušeným vložkám ve Vsetíně ??? A předevím, vozy S1600 jedou v divizi 3 s dvoulitrovými kity a já s C2 R2 v divizi 5. Je to mnohem spravedlivější než u nás.

A jak si svezení za daných podmínek litoměřický pilot užil ? Jeli jsme v naprostém klidu s cílem nic nezničit. Pro Jirku to byl první závod se sekvencí a strašně se těšil, jak to tam bude padat. Už v pět ráno nutil mechaniky k obutí mokrých pneumatik, aby mohl auto projet. V sedm ležel na posteli v kombinéze a helmě a sliboval zařídit možnost startovat první. Je s ním strašná prdel. Sedli jsme do auta a na první vložce to začalo. Jirka nečte, ale hlásí, do toho fandí a ještě stíhá máváním zdravit diváky. Musel jsem se smát. Ale bylo to v pohodě a jeho styl mi hodně připomněl pana Palivce z doby závodění s Milanem Dolákem. Po profesionální stránce je ovšem Jirkova navigace perfektní, pochvaluje si Ponďa spolupráci s Jirkou.

Dokonalé pocity z uplynulého víkendu ještě vyšperkovaly vybojované bronzové poháry. Zhruba v polovině soutěže jsem se dozvěděl o průběžném třetím místě v divizi 5. Dávali jsme čtyřicet vteřin dokonce i Italovi s modernější C2 R2 MAX. Domácí Kuhnert s další er-dvojkou byl před námi zhruba dvacet sekund. Na krásné, bezpečné trati s čistým, nerozbitým asfaltem a bez vytahaného bláta, bylo závodění baladou. Na sedmičce jsme však bohužel zabili veverku. Vběhla nám do cesty a nezachránilo jí ani naše kličkování a ubrání o kvalt. Jirka čtyři zatáčky probrečel a mě z něj už od smíchu bolelo břicho, přidává perličku Lukáš Pondělíček. Nakonec jsme skončili absolutně dvacátí a třetí ve třídě, co je v Mitropa Cupu úspěch. Auto fungovalo bez chyby a mechanici taky. Naši radost ještě zvýraznil vynikající úspěch Míry Plíhala a Pavla Dreslera ve Vsetíně. Čtvrté místo v hodnocení K4 poháru a stříbro ve třídě SA2 je jejich největším dosavadním společným úspěchem.

Vlastimil Resl, www.ewrc.cz

Dnes jsme dostali zprávu od Federace automobilového sportu, že se Ponďa umístil na třetím místě ve středoevropské zóně ve skupině A. Čeká nás tak daleký podzimní výlet na vyhlášení do makedonského města Skopje a zřejmě setkání s prezidentem FIA Maxem Mosleyem.Věta " 3.místo FIA Central European Zone 2008 Rally Trophy Group A" nezní ššpatně.

Vlastimil Resl, www.ewrc.cz

Po prachatické nehodě a vynechání Barum Rally Zlín se Lukáš Pondělíček vrátil na tratě rychlostních zkoušek při závěrečném podniku MMČR, Fuchs Oil Rally Příbram. „Auto se nám podařilo opravit velmi pěkně. Ani profík podle mého názoru nepozná, že bylo na boudě,“ pochvaluje si Ponďa kvalitně odvedenou práci celého týmu. „Stále existovala teoretická šance obsadit třetí příčku v šampionátu ve třídě A6 za předpokladu Tlusťákova odstoupení či deště, který by těch čtyřicet koní rozdílu smazal.“

Až do úvodní příbramské rychlostní vložky Ponďa nevěděl, co to znamená mít blok po nehodě. „Teď už to vím. Prostě nešlo jet rychle. Nemohl jsem najít správný rytmus, pořád jsem brzdil, couval nebo jezdil po návsi trávou. Také nový přední nárazník se neosvědčil. Už na druhé vložce opět prasknul po kontaktu s pneumatikou od traktoru :-) Nic nevydrží a tak ho musím reklamovat. Do toho nám vlivem přetížení olejového čerpadla začal přímo v autě hořet tištěný obvod. Museli jsme ho hasit a šroubovákem vyrýpat špatné součástky. Naštěstí se to stalo až za cílem erzety a auto jelo i bez nich,“ popisuje páteční peripetie litoměřický pilot a krátce se vrací také k sobotní etapě. „Ráno to ještě stálo za prd.

Druhá runda už byla o něčem úplně jiném. Konečně jsem jel to svoje a například na RZ10 jsem si oproti loňskému průjezdu s felicii nadělil dvacet a na RZ14 pětadvacet sekund. Znamená to dvě vteřiny na kilometr, což je slušné. Jsem především rád, že blok po ráně je pryč.“

Ve třídě A6 obsadili Ponďa s Pavlem v Příbrami páté místo, které napomohlo ke konečnému čtvrtému místu v této kategorii v MMČR z celkového počtu třiatřiceti klasifikovaných posádek. V hodnocení skupiny A se pak mohou pyšnit pátou příčkou v konkurenci dvaasedmdesáti posádek. Ani s koncem dvoudenního šampionátu si Ponďa příliš odpočinku neužije. „Moc se těším na německou 3-Städte Rallye. Vzhledem k tomu, že v tomtéž termínu čeká Plihyho start ve Vsetíně, zaskočí na sedadle spolujezdce za Pavla Jirka Stross. Na Vánoce se snad dočkám Citroënu C2 R2 MAX, který mi již připravují ve Francii,“ přibližuje nejbližší plány Ponďa.

Vlastík Resl

Bouda jako dárek

Poněkud překvapivě se na startu prachatického sprintu v rámci K4 poháru objevil litoměřický pilot Lukáš Pondělíček. Na sedadlo spolujezdce usedl jeho otec, pro něhož to byl dárek ke kulatým narozeninám. Vinou nehody na šesté rychlostní zkoušce se však jednalo o dárek ne tak zcela vydařený.

Přestože Ponďa preferuje spíše soutěžáckou klasiku v podobě dvoudenních podniků s možností využití dobré fyzické a taktické připravenosti, odskočil si do jižních Čech na prachatický sprint.

„Už dlouho jsem plánoval udělat tátovi licenci a k jeho kulatým narozeninám ho svézt. Táta prošel školením a lékařskou prohlídkou a strašně se těšil, stejně jako já,“ popisuje Ponďa hlavní důvod svého „hostování“ na jednodenním podniku. Tím dalším, neméně důležitým, bylo testování repasovaných tlumičů před zlínskou Barum Rally, kde mělo dojít k zajímavé konfrontaci s několika dalšími vozy Citroën C2 R2.

Zatímco až do čtvrtka panovalo v Čechách typicky letní počasí, v pátek zafungoval zákon schválnosti. Sluníčko a teplo nahradil nepřetržitý déšť a výrazné ochlazení. „Škoda, že chcalo… Ale přesto jsme si tréninky užívali. Táta se učil číst a měli jsme takový ořezaný rozpis. Heslo pro samotný závod bylo jet v klidu a užít si to. Už ráno před startem mi však spadlo auto z heveru, jenž prorazil chladič. Sice jsme to stihli s bratry Bryndovými vyměnit, nicméně už to bylo špatné znamení,“ netají se jistou pověrčivostí pilot krásné „cé dvojky“.

„Před startem jsem si v duchu říkal, že musím jet rychleji než Plíhal, jinak s ním v dílně nevydržím :-)))). A to se dařilo… Táta se snažil číst a celkem mu to šlo. V tom kalupu a rachotu si počínal fakt dobře. Sice se ke konci jedné erzety ztrácel a v cíli ještě četl. Po mém sdělení „a jsme v cíli“, odvětil „brzda levá pět“. Dost jsme se nasmáli. Nadšen jsem byl také novým podvozkem s novým „setupem“. Při nastavení na mokro fungoval skvěle a časy tomu nasvědčovaly. Uvolněnou jízdou jsme si drželi průběžnou čtvrtou příčku v poháru K4,“ popisuje první polovinu soutěže Ponďa.

Tím však pozitiva končí. V závěrečné části šesté rychlostní vložky pro dvojici syna a otce podnik po havárii skončil. „Stále nevím, co se na té „šestce“ stalo. Zřejmě jsem se nechal moc unést. Do té zatáčky jsem viděl. Nacházela se v širém poli „dvě stě brzda pravá čtyři“, tak jsem jí trochu přidržel… A to byla chyba!!! Oproti prvnímu průjezdu déšť zesílil a louže na brzdách byly větší. Už při brždění mi bylo jasné, že jdeme ven. Marně jsem doufal, že se vůz ve škarpě sveze. Omyl! Následovala pořádná pecka zhruba v osmdesátikilometrové rychlosti přímo do stráně, auto se odrazilo a dopadlo na střechu. Zůstali jsme v něm vzhůru nohama jako netopýři, ostatně jako obvykle. Ještě nikdy se mi totiž nepodařilo dopadnout ze salta zpět na kola :-)))). Ven jsme lezli mými dveřmi a o kousek vedle viděli ležet Stejskalova renaulta zřejmě po stejné chybě, ovšem už byl na kolech. Musím se všem omluvit za zrušení třetího průjezdu rychlostní zkoušky. Vedoucí erzety to se mnou konzultoval, ale moje auto se s pomocí diváků nepodařilo vrátit zpět na kola a veškerý olej z něj vytekl na silnici. Proto jsem po zralé úvaze doporučil zrušení RZ9. Chci také poděkovat všem posádkám, které zastavili a zajímali se o náš stav. Ztratili jsme totiž itík s cedulkou „OK“ a nemohli jim tak poskytnout uklidňující signalizaci.“

Přes trpký závěr soutěže se Ponďa snaží hodnotit situaci realisticky a nalézt v ní ponaučení. „Dal jsem si při nehodě pěknou pecku hlavou o rám. Naštěstí to odnesla jen helma. Chtěl bych proto klást posádkám, především těm začínajícím, na srdce tři věci. Za prvé - za každé situace maximálně utáhnout pásy. Za druhé – nepodceňovat černé plastové kryty. Nejsou tak drahé a přece jen jsou k něčemu dobré. Nešetřete na nich. Za třetí – zpočátku jsem byl odpůrcem systému HANS. Nejen po téhle zkušenosti si ho ale koupím. Myslím, že by mi tentokrát hodně pomohl. Vím, je drahý, ale zdraví máme jen jedno a dívat se na závody v televizi mě nebaví. HANS bude používat také náš junior Miroslav Plíhal. Udělal mi ve svém třetím životním závodě velikou radost. Po lužickém skoku do potoka dojel na třetím místě ve své kategorii. Doufám, že už máme všechny letošní bouračky za sebou. Nemalé díky patří Jirkovi Strossovi a Tomáši Pomykczovi za složení Kita v dílně a bratrům Bryndům, že mu dělali pro tento závod mechaniky. Barumka je vzhledem k poškození C2R2 pasé. Pavel Dresler bude na dispečinku a já v dílně. Uvidíme se v Příbrami. Ahoj všem.“

Vlastík Resl

Dlouhou pauzu před dalším podnikem MMČR, zlínskou Barum Rally, věnuje Ponďa nejen pečlivé přípravě auta, ale i plánování do následujícího průběhu sezóny. „Určitě se představím v Prachaticích. Na sedadlo spolujezdce usedne můj táta. Dostal to k narozeninám a věřím, že to pro něj bude zážitek. Pro mě to bude především test nového podvozku, očekávaného z Francie každým dnem, před Barumkou.“ Velkým lákadlem začínají být pro litoměřického soutěžáka starty v zahraničí.

Podíl na tom mají nejen cenné zkušenosti získané z neznámých a atraktivních tratí, ale i nepříliš dobré poměry panující v českém motoristickém sportu. „Na podzim uvažujeme o startech ve Francii na Antibes a na německé 3-Städte. Na základě výsledků zvážíme, zdali příští rok nepojedeme místo MMČR, Mitropa Cup plus naše oblíbené Hustopeče a Bohemku.V Čechách mě totiž asi nic dobrého ani nového nečeká.“ Vlastík Resl

Jedna z nejslavnějších, nejtradičnějších a nejnáročnějších soutěží v Čechách, mladoboleslavská bohemka, je pro Ponďu stěžejním podnikem. „Je to závod nejbližší mému domovu. Jen nepochopím, proč byla zařazena do kalendáře pouhých čtrnáct dní po Třebíči. Jak mám jako manažer, jezdec a mechanik v jedné osobě připravit auto během devíti dní ???,“ naráží opět Ponďa na podivně sestavený kalendář. V lásce nemá ani trénování s GPS, jež se stává v okolí Mladé Boleslavi už tradicí.

Samotná soutěž Ponďovi příliš radosti nepřinesla. „Ani jedna z úvodních tří vložek se neobešla bez mých chyb. Na každé erzetě jsem couval nebo jel mimo. Hrůza. V servisu mi mechanici nenafoukli na předepsaný tlak pravou přední pneumatiku. Omylem zapomněli nasadit i středící kroužek a cvaknout kolo momenťákem.

Přesto jsem byl se svoji jízdou i dosaženými časy na čtvrté a páté vložce už mnohem spokojenější. Pak to ale přišlo !!! Cestou na šestou vložku mi, naštěstí jen při ohřívání pneumatik, upadlo kolo.Díky Bohu se to nestalo na vložce. Mohlo být po autě i po nás, kolo mohlo navíc někoho trefit. Je mi z toho na nic. Za rok budu na Bohemce startovat potřetí, tak snad konečně dojedu,“ neztrácí víru pilot nádherného citroënu.

Vlastík Resl

Lukáš Pondělíček a Pavel Dresler se společně s několika dalšími kamarády ze závodů dostavili do centra dění Rally Bohemia o několik okamžiků dříve. Důvodem byla návštěva dětského oddělení Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi a rozdání podpisových karet a dalších suvenýrů. „Každá taková akce je pro děti zpestřením. Za podobné návštěvy jsme velice rádi. Myslím si, že návštěvu vnímají dobře nejen hospitalizované děti, ale i jejich maminky. Je to od nich moc hezké,“ vyjádřila své potěšení v rozhovoru pro Boleslavský deník primářka dětského oddělení MUDr. Alena Štolcová.

Vlastík Resl

Rovněž sobotní etapa se nesla v duchu pokračujícího Ponďova souboje s „dvěstěšestkou“ kladenského Jiřího Vlčka. „Vše běželo jako na drátkách. Závodění s Vlčkem jsem si užíval exkluzivně. Poslední dvě vložky jsem už, myslím, jel s „cé dvojkou“ hodně rychle. Měl jsem z toho skvělý pocit...,ale hodně jsem se bál, bylo to moc rychlé.

To co se stalo potom, je mi moc líto, ani jsem si neužil vítězství nad Vlčkem a druhé místo v A6. Rodinám a pozůstalým Mirka Levory a Pavly Třebínové chci vyjádřit upřímnou soustrast. Sám jsem si to prožil. Přečtení rozhovoru s panem Novákem v deníku Sport mě poté utvrdilo v tom, že tento funkcionář je debil,“ nemůže Ponďa stále pochopit netaktní vyjádření čelního představitele Federace automobilového sportu.

Vlastík Resl

Velmi hektický program připravil FAS účastníkům MMČR na přelomu června a července. Dva podniky během pouhých čtrnácti dnů a poté téměř dvouměsíční pauza do Barum Rally by možná vedly k zamyšlení, nakolik rozumně je sestavený letošní motoristický kalendář. Horácká Rally navíc již tradičně nenabídla technicky příliš hodnotné rychlostní zkoušky. Nad jejich leteckým charakterem se pozastavil i Ponďa. „Trať se mi nelíbila už během seznamovacích jízd. Osudná třináctá vložka byla skutečně debilní a nebezpečná už při jízdě s tréninkovým autem. Již ve středu jsem vyjádřil své rozčarování z místních erzet. Vrcholem bylo chování technických komisařů k Honzovi Šlehoferovi. Jen se opět potvrdil můj názor na jejich „odbornost“ je nízká. Už takhle nás ve třídě A6 startuje pět a jednoho odstaví už před startem. Mohli ho nechat jet a vše řešit až po závodě, d…….,“ nebere si litoměřický pilot servítky.

Úvodní páteční vložky komplikovalo laborování s nastavením podvozku na zcela odlišný charakter trati oproti předchozímu podniku v Hustopečích. Také proto nemohl Ponďa zpočátku chytit správný rytmus. „Velmi příznivě se na chování auta projevila drobná úprava nastavení tlumičů, kterou Ponďa provedl v servisu po první sekci. Závěrečné tři erzety se jely již za tmy. Byl jsem zvědav, jaká bude fungovat nová světelná rampa, tvořená čtyřmi xenonovými světly. Oproti předešlé to byl opravdu velký skok, který určitě výrazně ovlivnil náš výkon v noční etapě. Každopádně Jirka Vlček se trápil s brzdami. Náš náskok na něj tak po první etapě činil skoro minutu, “ přidává své dojmy spolujezdec Pavel Dresler. Posádka vozu se startovním číslem 31 tak mohla přenocovat na pátém místě ve skupině A. Ve třídě A6 jí dokonce patřila stříbrná příčka.

Vlastík Resl

Přes velikou spokojenost s výkonem i výsledkem mezi hustopečskými vinicemi, vyskytla se jedna maličkost trošičku kalící radostné chvíle oslav. Během druhé etapy se pod kola Citroënu C2 R2 připletl nešťastný bažant a tato srážka se mu stala osudnou. „K celé tragické události došlo na druhé sobotní vložce v pravé trojce. Bažant se rozprskl do motoru a byl snad všude. Je nám to moc líto a všude se za toto omlouváme. Po skončení soutěže jsme jeho památku uctili minutou ticha,“ vrací se Ponďa k tomu méně veselému hustopečskému zážitku.

Vlastík Resl

Zatímco v páteční etapě za tmy se většina posádek zřejmě soustředila velmi dobře a vyvarovala chyb a také technika jim fungovala, sobota se stala doslova pohromou favoritů. Ponďa se svým navigátorem Pavlem Dreslerem však procházeli soutěží naprosto s přehledem a bezproblémově. „Ráno jsem trošku přitvrdil podvozek a snažil se držet krok s Jirkou Vlčkem, jehož peugeot má o čtyřicet koní více. Důležité také bylo neublížit autu, byť dvěma krizovým situacím jsme se nevyhnuli.

Na dvanácté erzetě jsme jeli na vytočenou čtyřku sto metrů škarpou, v té předposlední pak šli málem přes boudu. Ke druhému místu ve třídě i skupině nám napomohla chyba Vlčkova spolujezdce, po níž jsme jen udržovali náskok. Vlček totiž o penalizaci nevěděl a měl zato, jak nás řeže. S vědomím minutového náskoku jsem ho při tom nechal a jel jsem v klidu,“ raduje se z vynikajícího výsledku v extrémně náročném podniku Ponďa a chválou nešetří ani na organizaci soutěže. „K pořadatelům mohu sdělit jen super, super, super !!! Ve čtvrtek bylo prasátko a pivko, k tomu hromada traktorů, bagrů a náklaďáků a se vším jsme se mohli do sytosti vyřádit. Parádní, i když pro pořadatele trochu riskantní nápad :-) Také organizace se mi moc líbila, stejně jako tratě, tedy vyjma šotolinových úseků. Ty nemusím už s ohledem na cítění s autem, které na nich velmi trpí. Z vyhlášení vítězů by si mohli vzít příklad především šumavští pořadatelé. Začátek v devatenáct hodin a žeber, steaků a piv co hrdlo ráčí. Ne dva chlebíčky na osobu jako v Klatovech. V osm hodin přišel Martin Rada s tím, že se rozdají poháry a nebude zdržovat ty, kteří jsou zdaleka a chvátají. Během čtyřiceti minut byly poháry rozdány a nazdar !!! Prostě super. Martin Rada a Ruda Kouřil jsou borci.“

Dalším podnikem posádky Lukáš Pondělíček – Pavel Dresler bude 19. – 21. června Horácká Rally Třebíč.

Vlastík Resl

Jihomoravská soutěž s centrem v Hustopečích se poprvé ve své historii konala jako podnik MMČR a Mistrovství Evropy. Pro litoměřického pilota Lukáše Pondělíčka jsou tratě mezi vinicemi srdeční záležitostí. Právě na nich totiž začínal svoji soutěžáckou kariéru a z nedaleké obce Klobouky pocházel jeho první spolujezdec a učitel, na loňské Barum Rally tragicky zahynuvší Luděk Kocman. Zatímco Krumlov pojal Ponďa především jako seznamování s novým vozem Citroën C2 R2, v okolí Hustopečí už byl odhodlán prát se ve své kategorii o nejvyšší příčky.

„Oproti Krumlovu došlo k mnoha změnám v nastavení auta. Týkaly se zejména podvozku, brzd, diferenciálu, ale i detailů jako sedadla a posazení řidiče,“ vrací se Ponďa ke čtrnácti dnům intenzivní práce. Pečlivá příprava se záhy vyplatila. „Už v páteční etapě bylo auto na rozdíl od Krumlova mnohem klidnější a lépe ovladatelné. Přesto se pár výhrad našlo. Světelnou rampu budu muset zahodit, protože jednoduše řečeno nesvítí. Ještě více mi vadil prach od vozu dojížděného Honzy Vaňáče. Musel jsem hodně ubírat. S průběžným třetím místem ve třídě se ale usínalo velmi dobře.“

Vlastík Resl

Staré přísloví „ráno je moudřejší večera“ má zřejmě opravdu něco do sebe. Sobotní etapu zahájil Ponďa jako politý živou vodou. „Na Kohoutu přišel fakt dobrý čas a následovaly moje oblíbené Malonty. Začínal jsem si jízdu užívat. Na Slavkově jsem byl podle Pavlových slov už hodně rychlý. Pro mě je pořád složité posoudit, co v tom malém autíčku znamená jet rychle. Proti feldě reaguje strašně rychle na řízení. V pravé čtyři jsme vyletěli do pole a zastavili mými dveřmi dvacet centimetrů od stromu. Pak přišel lesní úsek. Opět brzda brzda pravá čtyři bláto klouže a byli jsme v lese. Autu se naštěstí nic nestalo.

Pavel vyběhl ven organizovat vyproštění. Diváci mi ochotně pomohli a já je včetně Pavla nahodil blátem, za což se všem omlouvám. Vyhlašuji, „kdo mi pomáhal ven, má u mě svezení“. Mám video a všem děkuji. Erzetu jsme dokončili bez interkomu, který kvůli nanesenému blátu přestal fungovat. Ztráta byla veliká a respekt před autem taky. Kohout zrušili, Malonty jsem dal oproti prvnímu průjezdu o deset sekund pomaleji a Slavkov prodal. Dal jsem si úkol nenabourat a učit se a to jsem splnil,“ má Ponďa mnohem lepší pocity ze sobotního výkonu. Nyní už se moc těší na svoji srdeční soutěž, Agrotec New Holland Rally Hustopeče, která se uskuteční závěrečný květnový víkend.

Vlastík Resl

Na nádherných rychlostních zkouškách plných skákacích horizontů v okolí Českého Krumlova představil litoměřický soutěžák Lukáš Pondělíček svoji vytouženou novou zbraň – Citroën C2 R2. Auto pochází z dílen renomovaného týmu Target Motorsport a vynikajících výsledků s ním dosáhl špičkový slovinský dvoukolkář Aleks Humar. Pro Ponďu a Pavla se rozhodně nejednalo o jednoduchou premiéru. „Po první rychlostce jsem si říkal, kde mám já debil feldu. Všechno bylo jinak. No prostě hrůza.

Bylo jasné, že přechod z felicie bude složitější, než jsme s Pavlem očekávali. Druhou a třetí vložku jsem přežil ani nevím jak. Auto bylo neklidné a připadalo mi to jako velká krize. Následovaly noční vložky a já se rozhodl, že zkusím být na auto hodnější. Něco jako při jízdě s cvičkou. Rampa svítila úplně jinak, než jsem byl zvyklý. Auto se však trochu uklidnilo a měl jsem pocit, že jedu rychle. Ovšem omyl. Jel jsem jako posranej,“ přiznává sebekriticky Ponďa. Následovala bezesná noc a přemítání, jak to bude vypadat ráno.

Vlastík Resl

Krátce po skončení šumavské soutěže se Ponďa dočkal své tolik vytoužené nové zbraně. Na jeho dílně už se vyjímá nádherný Citroën C2 R2. „Nechtěli jsme se při koupi nového vozu unáhlit. Vybírali jsme z osmi kusů po celé Evropě. Mimo jiné jsme byli testovat v Kronosu s pilotem JWRC Bernhardem Auingerem, zavítali jsme i do Litvy, Portugalska, Francie a Německa. Nakonec padla volba na vůz po slovinském jezdci Aleksu Humarovi,“ popisuje některé z mnoha zajímavých zážitků při toulkách starým kontinentem druhý muž průběžného pořadí MMČR ve třídě A6 a doplňuje původ a historii vozu. „Auto je postaveno týmem Target Motorsport v červenci 2007 za plné tovární podpory.

Aleks s ním absolvoval dvě vítězné soutěže ve Slovinsku a také podnik mistrovství světa Rallye Deutschland na jedenáctém místě ve třídě A6. Tento výsledek je o to cennější, že ho dosáhl v konkurenci kompletní špičky JWRC. Nyní mu v týmu Target Motorsport připravují Citroën C2 R2 MAX. Manažer týmu Target David Bartol mi učinil velmi dobrou a seriozní nabídku na odkoupení Aleksova loňského vozu a tak bylo rozhodnuto.“

Premiéru s novým vozëm si posádka Lukáš Pondělíček – Pavel Dresler odbude ve dnech 1.-3. května na nádherné a tradiční Rallye Český Krumlov, nabízející vedle rozkvetlé jarní přírody obrovský počet diváků a legendární skákací horizonty.

Vlastík Resl

Se sobotní etapou mohl být Ponďa maximálně spokojen. Nejenže už nedocházelo k vážným haváriím a volným průjezdům rychlostních zkoušek, ale podařilo se mu „chytit“ to správné tempo. „V prvních dvou sobotních vložkách jsem se honil s oktavií bratrů Bočkových a „devítkou“ Radka Nešpora. Následovala trapná přejezdová zkouška, trapný přejezd a trapárna ve městě s ubohou kapelou a zkaženou bagetou. Prolog byl k ničemu. Kličkovalo se mezi obrubníky a diváků bylo méně než na ranním Korábu končícím ve Kdyni. Měl jsem spíše pocit, že civilní obyvatele Plzně obtěžujeme.

A opět trapný přejezd a trapná přejezdová erzeta, na níž mnoho lidí havarovalo,“ nebere si Ponďa servítky ke snaze pořadatelů přiblížit soutěže Plzeňanům a jeho rozčarování tím nekončí. „Pro mě jako mechanika je takovýto systém závodění plýtváním materiálu. Pánové Pospíšil a Babka se mohli na Plzeň vyprdnout a zbývající erzety pustit třikrát a byla by to krásná sobota. Pro mě je pozitivem jen to, že auto i rozpis fungovaly. Myslím, že jsem zrychlil a dotáhli jsme to na třetí místo ve třídě A6 a dvaadvacáté absolutně.“ Na závěr přidává Ponďa perličku týkající se vyhlášení výsledků. „Vrátil jsem se v čase tak o dvacet let zpátky do hlubokého komunismu a vzpomněl si na pionýrské besídky. My, kteří tvrdě pracujeme, abychom mohli závodit, určitě nemáme čas na nějaké komorní kvarteto, poslouchání plků a příšerného zpěvu „umělců z hvězdné pěchoty“. To jsem už psychicky nevydržel a raději odjel domů. Pavlovi beztak jelo Pendolino a mé neděle po soutěžích bývají těžce pracovní. V Klatovech by se něco mělo změnit…“

Vlastík Resl

Již samotný start soutěže přivodil Ponďovi s Pavlem komplikace. „Vzhledem k pozdnímu zaplacení startovného jsme startovali jako poslední i přes slib pana Pospíšila, že nás posunou dopředu. Netuším, kdo sestavoval startovku, ale jeli jsme za vozem nejslabší třídy N1 a v každé delší erzetě docházelo k předjíždění. Chtěl bych tímto Pepovi Koupalovi poděkovat za uvolnění cesty. Už nikdy nechci jet poslední. V každé časovce a na startu každé vložky se ptají: „Vy jedete poslední“.

To mě strašně vytáčelo.

Příště v podobném případě raději pojedu domů. Ke zrušení tří erzet po vážných nehodách dodám jen tolik, že tratě si o to koledovaly. Rychlostní průměry byly zarážející. Pořád jsem valil mezi stromy na vytočenou šestku. Podobně se zabil Luďa. Pořadatelé jsou evidentně nepoučitelní a na Šumavě by to měli vzít do rukou mladší. K čemu jsou retardéry na nepotřebných místech ? Pozitivní byl dobrý pocit z upraveného rozpisu. Jen vracáky mi v pátek nešly a pořád jsem zápasil s ručkou jako školák,“ nešetří Ponďa kritikou na v posledních letech již tradičně mizernou šumavskou organizaci.

Vlastík Resl

Po několika problematických zimních ročnících byla jedna z nejtradičnějších českých soutěží přesunuta do jarního termínu. Ponďa uskutečnil první výraznou změnu již během seznamovacích jízd. „Na Pavlův návrh jsem se rozhodl ke změně desítkového rozpisu na sedmičkový. Díky Pavlově logickému zdůvodnění jsem neměl důvod to nezkusit. Došlo také ke změnám v metrech a používání pomocných znamének plus a minus. Trénink probíhal bez problémů až na organizaci. Nechápu, proč nás nerozdělili do více skupin podobně jako na Valašce,“ hodnotí litoměřický pilot poslední okamžiky před startem třetího podniku sezóny MMČR.

Vlastík Resl

Sobotního rána přivítaly posádky dešťové přeháňky. Hned úvodní vložka druhé etapy, Trůba, byla bezpečnostním delegátem zrušena „V sobotu ráno jsem obul media TA a snažil se dohnat Pilku. Stáhl jsem na něj v sobotu dvě minuty, přesto to nestačilo. Soutěž ale byla moc pěkná.

Skvěle jsme se s Pavlem bavili a dohodli se na spolupráci na celý rok. Auto také fungovalo naprosto bez závad,“ neskrývá Ponďa spokojenost. V absolutním pořadí obsadila posádka kitové felicie 43. místo a ve třídě A6 vybojovala dva body za deváté místo. Dalším startem posádky Lukáš Pondělíček – Pavel Dresler bude 10. – 12. dubna 2008 Mogul Šumava Rallye Klatovy.

Vlastík Resl

Druhým podnikem pokračoval na Valašsku šampionát MMČR. Ponďa se na krásných a technických tratích představil stále ještě s felicii, ale s novým spolujezdcem Pavlem Dreslerem. Pro mladého, leč už velmi zkušeného „mitfáru“ se jednalo prakticky o domácí podnik, jelikož bydlí v nedaleké Studénce. „Citroën C2 R2 bude až v Českém Krumlově. S Pavlem jsem se domluvil narychlo až v úterý večer poté, co Monika onemocněla,“ vrací se litoměřický pilot k událostem před startem.

Se vstupem do samotné soutěže je Ponďa velmi spokojen. „První dvě páteční vložky byly super včetně Pavla. Zahájili jsme na směsi media TA. V servisu jsem přezul na slicky OO a trochu zrychlil, ovšem jen do jednoho z vracáků na třetí erzetě. Šel jsem pozdě na brzdy a byla z toho ztráta dvě a půl minuty. Moc děkujeme za pomoc všem divákům v čele s Plhusem, který celou vyprošťovací akci řídil. Následovaly hodiny na čtvrté rychlostní zkoušce, legendární Bystřičce. Došlo k nim na úzkém nad přehradou a jen se štěstím jsme nikam nespadli.“

Vlastík Resl

Vzhledem k obrovské časové ztrátě, ale zároveň třetímu místu ve třídě, rozhodli se Ponďa s Monikou jet v sobotu na jistotu a pro radost. „Nemělo cenu závodit. Těšilo mě perfektně fungující auto. Snažil jsem se šetřit pneumatiky a techniku a vyvarovat se případnému sklouznutí ze stráně do lesa.

Na sněhu a hrotech jsem jel poprvé a fungovaly skvěle. Naopak nevýhodu jsme měli v absenci sněhového podvozku. Celou soutěž jsme absolvovali na zvednutém asfaltovém. Třetí místo se každopádně počítá. Máme radost a také spoustu bodů,“ vysvětluje Ponďa sobotní taktiku. Pokud vše půjde podle plánů, byl Jänner poslední soutěží s felicii. Na Valašské Rally by se měli Ponďa s Monikou premiérově představit s vozem Citroën C2 R2.

Vlastík Resl

Úvodní podnik nové sezóny MMČR znamenal pro Ponďu a Moniku nejen svezení na sněhu, ale také mnoho problémů. „Celý pátek mě trápila střevní chřipka. Už před startem se nám navíc nepodařilo kvůli špatným startovacím svíčkám nastartovat felicii. Museli jsme auto tlačit z úpéčka do servisu. Šestiminutové zpoždění znamenalo minutovou penalizaci. Na úvodní erzetě následoval výlet mimo trať při odbočení z hlavní cesty a ztráta dalších čtyřicet vteřin. Podobně jsem v tomto místě dopadl i loni. Ta zatáčka mi prostě nesedí,“ popisuje Ponďa peripetie úvodu soutěže.

Tím však trable litoměřicko-plzeňské posádky neskončily. „Po čtyřech bezproblémových rychlostních zkouškách jsme odstartovali do té šesté. A dostavil se další problém. Prasklo nám plynové lanko. Snažil jsem se vše opravit, když vtom kde se vzal – tu se vzal Rakušák a říká: „Mám tady garáž a v ní úplně všechno.“ Pípl dálkovým ovladačem a patnáct metrů od auta se otevřela vybavená garáž se vším potřebným. Vzal jsem šroubovák a elektrikářskou čokoládu a vše jsem sešrouboval. Sice jsem to blbě nastavil a vložku dojel na čtvrt plynu se ztrátou dvanácti minut, ale pokračovali jsme. V cíli erzety jsem nastavení dodělal. Chtěl bych mu proto moc poděkovat.“

Vlastmil Resl